Reenacting a příběh mé lásky

Napsal Mahtiel Marsy... (») 23. 5. 2016 v kategorii Různé, přečteno: 743×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinekozak-a-dedek.jpg

Neuvěřitelný příběh o tom, jak jsme se poznali. V první řadě bych se chtěla představit. Jsem autorka všech článků, které tu můžete číst. Věnuji se zájmově reenactingu. Po pravdě, nikdy jsme to slovo nepřekládala a ani se o to nebudu pokoušet. Jednoduše to vysvětlím.

Jistě víte, že existují lidé, kteří se účastní akcí, v nichž vystupují v jistých kostýmech, odpovídajících tomu období. Hodně se teď mluvilo o reenactingu v souvislosti s druhou světovou válkou, ale ráda bych to opravila. Reenactoři dělají i první světovou válku, 30tiletou válku, napoleoniku a další. Někdo by řekl, že jsme cvoci. Hraje v tom roli to, že si pořizujeme velmi přesnou repliku oblečení, většinou samozřejmě na zakázkové šití a kupujeme drahé napodobeniny tehdejších zbraní. A to proto, abychom si to na sebe oblékli a zkusili, jaké to je. Přičemž to pak mohli ukázat lidem. Ale je to vnitřní touha po starých časech, co nás k tomu vede. Hravost a taky obdiv k lidem, kteří v tom tenkrát žili. Dnešní doba nám neumožňuje to, co umožňovala tenkrát.

12991016-10204790444916080-3669347068235661581-n
Taky je pravda, že když se začnete tomuto koníčku naplno věnovat je tam docela vysoká pořizovací cena. V závislosti na období se odvíjí totiž cena za oblečení, které rozhodně neseženete v sekáči za kačku. Možná dobové civilistky ukořistí nějaké ty oblečky na druhou válku, ale jinak je to marná snaha. A pak je tu technika a výstroj a další věci, které stojí majlant. A další věc je cestovné. Pokud se Vás sejde v autě víc, je to paráda, ale pokud cestujete jako já vlakem, docela se to prodraží. Reenactoři dělají ukázky pro vás i pro sebe, cele se věnují svojí lásce k historii tak moc, že o tom ví první poslední. Hodn je pak využívají organizátoři větších akcí jako atrakci. Lidi se s nimi rádi fotografují, protože je fascinuje dobové oblečení a děti milují vojáky a zbraně. A teď k tomu, o čem jsem vlastně chtěla psát. Když jsem v reenactingu začínala, byla jsem nervozní a nikdy nevěděla co mám očekávat. Vždy mě to fascinovalo, ale pravda je taková, že jsme nevěděla jak na to. Díky kamarádce, která se vždycky zblázní, jsem si pořídila své první dobové šaty na druhou válku. A netrvalo dlouho, jela jsem daleko od svého domova. Na malý zámeček v útulné vesničce, kde probíhalo cvičení. Ne otevřená akce pro veřejnost. Naplánovat cestu to bylo něco strašného. Naštěstí kamarád, který nás pozval, nás vyzvedl na nádraží s džípem. Byla to moje první jízda a nevěděla jsem jestli si držet klobouk, nebo sebe abych náhodou nevypadla.

11752643-10203387128314042-4100520471594599485-n
Když jsme přijeli na místo, teprve jsem se dověděla jakou úlohu vlastně budu hrát. Velmi mě to překvapilo. Prý německá milenka. Moc se mi to nelíbilo, protože jsem měla mylné představy o tom, co se po mě vlastně bude chtít. Naštěstí opravdu velmi mylné. Ale to jejich zřejmě taky, protože o holkách v reenactingu, který ho dělají aniž by tam s někým chodili se povídá, že slouží jako polní matrace. Ujišťuji, že to je hloupost, protože většina z nás má přítele, který reenacting dělá také a žádnému muži se nelíbí lehké holky. Ale zpět k příběhu. Představili mě mému „milenci“, Untersturmführerovi. Byla jsem z něj celá nesvá. Myslela jsem si: „Kdo tohle může dělat?“. Samozřejmě, že jsme žádného kluka, co dělají němce neznala, takže jsem byla mírně předpojatá. Ba dokonce jsem se na ně koukala skrz prsty. Ale můj Untersturmführer byl dokonalý gentleman. Pozval mě na kolu dole ve výčepu. Ani na chvilku mě neopustil. Zároveň jsem se tam seznamovala s ostatními kluky, co dělají němce a překvapeně zjišťovala, že to nebude tak hrozný jak jsem se obávala. Byla jsem tam s nima úplně sama, tak chápejte moje pocity. Kamarádka mě přišla jen na chvilku zkontrolovat a zahráli jsme jim na klavír. Pak mě zase opustila. Untersturmführer se mi opravdu věnoval. Vzal na obchůzku stráží kolem zámku a byl velmi milý a hodný. Povídali jsme si o vše možném a vykali si. Kde to dneska najdete. Každý vám hned tyká a nejlepší kamarádi. Ne tady. V reenactingu jsou samozřejmě kamarádi a známe se jmény, ale zároveň je tu ta láska k historii a snaha se do ní vžít. Proto mě reenacting tolik baví a mám ho ráda. Najdu v něm vše, co mi dnešní doba nenabízí. Divili by jste se, ale při ukázkách je ve vás tolik smíšených pocitů a je tam i ten strach. Ne z toho, co by se mohlo pokazit. Ale když máte fantazii, přijdete si při hodně dobrém scénáři opravdu jako ve válce. A ani tady to nebyla výjimka. Víte co má přijít a jste napjatí. Zničeho nic nám stráž přivedla tři lidi. Dva muže a ženu. Shodou okolností kamarádku. Untersturmführer je přikázal odvést do kanceláře, která mimochodem byla taky děsivá a kam mu nejprve přivedli ty dva muže. Vyslýchal je a mě při tom běhal mráz po zádech. A proč? Protože z milého gentlemana se stala doslova saň. Křičel na ně, co dělají v noci venku. A kde mají doklady. A jestli jsou seznámení s tím, že je zde sídlo gestapa. No, oba muže, které přinutili si kleknout pak zavřeli do temné komory a přivedli mou kamarádku. Tu vyslýchal taky. A o nic méně zle. Kamarádka mi říkala o něco později, že měla děsivý strach. Byla na tom jako já, vůbec ho neznala. Naštěstí jí uvěřil, když říkala že jde za mnou. Šli jsme pak zase do výčepu a tancovali při klavíru a starých deskách. Untersturmführer mě překvapil. Tančil se mnou pěkně. Po-té jsme se odebrali do kanceláře. Ona kancelář, abych vám ji popsala byla místnost se dvěma křesílky, psacím stolem na němž hrál natahovací gramofon staré německé písně a za ním byla obrovská vlajka. Na mě to působilo naprosto strašlivě. Jako člověk, který k této ideologii absolutně netíhne jsem vážně pochybovala o svém rozumu. Untersturmführer mi nabídl křesílko, zapálil mi galantně dámský doutníček a povídal si se mnou. V jeden moment šel k oknu a chvilku se z něho díval. Když se ke mně otočil, dokouřil cigaretu a vyhodil ji ven. Přešel ke mně a naklonil se. Samozřejmě, že mi hned došlo že chce polibek, ale já nejsem žádná běhna, takže jsem vypálila: „ Že by jste se nejdříve zeptal, zda smíte?“ Tak překvapený výraz jsem u nikoho ještě neviděla. Narovnal se, upravil si uniformu a šel zase k oknu. Pak se na mě znovu nevěřícně otočil a vypadlo z něj: „ tak to mi ještě nikdo neřekl!“ Mě to samozřejmě překvapilo, ale jsem dobrá herečka. Nedala jsem to na sobě znát. Přešla jsem k oknu a on mi nabídl svůj dalekohled. Dívala jsem se jím na hvězdy. A pak na něj. Pomalu mě objal kolem pasu a začali jsme spolu tančit jako předtím ve výčepu. Akorát na pochodové písně, které hrály pořád dokola, až to cuchalo nervy.
Takhle jsme spolu tančili do momentu, kdy vtrhli na gestapo americké jednotky. Ve vedlejší kanceláři odpravili nejprve jednoho němce a poté vtrhli i do kanceláře untersturmführera. Vyvlekli nás ven. Jeho zastřelili a mne prohledali a odtáhli pryč. Musím říct, že by se ve mně krve nedořezal. Tak nepříjemná situace to byla. A tehdy to muselo být stonásobně horší, protože všichni víme, co takové slečny ve skutečnosti čekalo. Inu, po tomto seznámení jsem se svým untersturmführerem již rok. Ačkoliv jsme každý, z jiného konce republiky, statečně se s tím pereme a jsme stále na cestách. Díky tomu, že jsem s němcem jsem pochopila, že drtivá většina nedělá němce proto, že by věřila tehdejší ideologii, nebo nenáviděla jiné národnosti. Ale pro lásku k historii a pak je tu ta skutečnost, že málokdo zvládne dělat nenáviděnou osobu. Hrdinou chce být každý a to je také důvod, proč je tolik američanů a rusů a němci se kontaktují mezi sebou, aby jich bylo na akci dost.

Vaše Mahtiel a untersturmführer...

12998529-10204751159053958-2095133626231936110-n

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Kurtik z IP 37.188.129.*** | 23.5.2016 11:03
No krasne si to napsala lasko,musim jen souhlasit:-*


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a deset